V roce 2012 byly Ministerstvem kultury České republiky zapsány do seznamu Kulturních památak dva unikáty Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Podívejme se na jejich historii.
Tramvaj typu GTM4 z roku 1929 č. 78 - "Bovera"
Dodnes dochovaný ústecký motorový vůz ev. č. 78 pochází z osmnáctikusové série vozů dodaných do Ústí nad Labem z vagónky Ringhoffer v Praze v letech 1929 a 1930. Jednalo se na svou dobu o velice moderní a poměrně luxusně vybavené vozy, které částečně vycházely z tramvají dodaných stejnou firmou v roce 1926 do Jablonce nad Nisou. Dřevěná kostra skříně se spodním železným rámem byla přes čtyři listové pružnice umístěna na samostatném podvozku se závěsy Peckham. Samostatný podvozek nebyl v té době zcela běžným jevem. To umožňovalo výměnu celého podvozku, např. v rámci oprav, a tím pádem rychlejší návrat vozu do provozu.
Protože tramvaje byly určeny i pro provoz na meziměstské trati do Chabařovic, byly vybaveny koženými sedáky v neobvyklém uspořádání 2+1 (v rozích oddílu pro cestující byly sedáky umístěny proti sobě), sklápěcími stolky pod okny či roletkami. Taktéž se vyznačovaly velkými nástupními plošinami s teleskopicky uzavíratelnými vstupními dveřmi. Elektrickou výzbroj dodala čsl. filiálka firmy Brown – Boveri (odtud tak pochází pojmenování vozu Bovera), montována byla v Ústí nad Labem. Ta se skládala ze dvou trakčních motorů GTM4, každý o výkonu 45 kW, jízdního řadiče (kontroléru) PNa s 5 stupni pro sériové řazení motorů, 4 stupni pro paralelní řazení a 7 stupni pro elektrickou brzdu, sadou odporů z litiny, přepínacím válcem mezi střešními odpory a odpory uvnitř vozu a bleskojistkou. Vozy ale postrádaly kolejnicovou elektromagnetickou brzdu a proto nemohly jezdit na sklonově náročné trati do Telnice. Vnitřní osvětlení vozu zajišťovalo šest žárovko-ých svítidel v oddíle pro cestující, na plošinách se nacházelo po jednom svítidle. Napájena byla trakčním napětím 600 V. Na čelech vozů se nacházely reflektory se sklopnou krytkou pro koncové světlo. Na střeše vozu byly dvě transparentní svítilny pro označení číslem linky, na které se umisťovaly cedule.
Odběr proudu z troleje zajišťoval třmenový sběrač proudu, tzv. lyra, který byl v roce 1936 nahrazen pantografem. První série z roku 1929 obdržela ev. č. 71 – 80, druhá série z roku následující- ho čísla 91 – 98.
Během provozu v Ústí se vůz č. 78 dočkal, tak jako ostatní, některých úprav. Původní sedáky a stolky byly po roce 1945 demontovány a nahrazeny podélnými dřevěnými lavicemi, byla doplněna směrová světla, později doplněna nízkonapěťovým okruhem s baterií napájenou srážecím odporem. Na plošiny byly dosazeny zástěny za řidiče se sklápěcí sedačkou. V roce 1954 byly vozy první série přečíslovány na řadu 81 – 90, náš vůz tak obdržel nové číslo 88. Provoz vozů v osobní dopravě skončil v roce 1966 v souvislosti se zrušením tratě přes Klíši, většina vozů byla zlikvidována, část přešla mezi vozy služební. Takové štěstí měl i vůz č. 88, který byl v roce 1965 přestavěn na brus. Původní interiér byl demontován, neboť sem bylo umístěno brousící zařízení a dvě nádrže na vodu pro chlazení obroušených kolejí. Levé dveře na plošinách ve směru jízdy byly trvale zaslepeny a byly u nich odstraněny madla a schůdky. Vůz obdržel pod okny přes celou skříň šedivý nátěr s bílým pruhem a červenobílým šrafováním na čelech.
Takto sloužil v Ústí do roku 1969, kdy byl v souvislosti s blížící se likvidací tamního tramvajového provozu pře- dán Dopravnímu podniku města Liberce. Zde byl po demontáži některých nadbyteč- ných zařízení (číselné orientace na střeše, držáky směrových cedulí, zásuvek elektri- cké brzdy, topení a osvětlení vlečných vo- zů) opatřen oranžovým nátěrem s výstraž- nými žlutočernými pruhy na čelech i bo- cích. Zde obdržel nové ev. č. 122, které bylo v roce 1973 v souvislosti s celkovým přečíslováním pracovních vozů změněno na 107. V tomto stavu brousil koleje až do poloviny osmdesátých let. Krom toho takésloužil ke kropení trati do Jablonce n. N. travexem, který zabraňoval zarůstá- ní trati trávou, nebo k posunu nepojízdných vozů ve vozovně. Jeho celkový stav se však díky absenci oprav a postáváním na nádvoří vozovny pod širým nebem zhoršoval, takže se nad ním v polovině 80. let vznášela hrozba fyzické likvidace, neboť v té době panoval v Liberci naprostý nezájem o uchování historických vozidel. Změna k lepšímu nastala na počát- ku jubilejního roku 1987, kdy vznikl při ČSVTS DP města Liberce Kroužek přátel městské dopravy, předchůdce dnešního Boveraclubu, který se rozhodl připomenout 90.výročí tehdy skomírající tramvajové dopravy v Liberci a při té příležitosti opravit kolejový brus do vystavovatelného stavu.
Pro účely oslav obdržel vůz během sobotních brigád svůj původní červenobílý nátěr a ústecké číslo 88. Protože ale stále ještě sloužil jako brus, nebyl uzpůsoben pro provoz s cestujícími a tak byl jen vystaven ve Fügnerově ulici a několikrát propagačně projel trať Lidové Sady – Vápenka. V závěru 80. let se poté přistoupilo k celkové opravě vozu, jehož hlavně elektrická výzbroj byla díky zatékání do skříně v katastrofálním stavu. Brousící zařízení bylo demontováno a ve spolupráci s panem L. Kyselou z muzea MHD Praha Střešovice byla zhotovena základní doku- mentace elektrické výzbroje.
V interiéru byly odstra- něny původní nátěry, ko- vové díly vyčištěny a no- vě pochromovány. Odpo- ry, kontroléry, hlavní vy- pínače a bleskojistka se opravili v Ústředních díl- nách DP hl. m. Prahy. Původní kabeláž byla de- montována a bylo potře- ba položit kabely nové. Taktéž střecha prošla cel- kovou opravou, při níž došlo k opravě stropních kružin a položení nového plátěného potahu. Dřevě- né střešní rámy pro odpo- ry a pantograf byly vyro- beny nové. Vstupní a oddílové dveře se podaři- lo opravit za pomoci původních dílů odebraných z dochovaných skříní původních ústeckých vozů ev. č. 90 a 98. Postupně bylo opraveno dřevěné obložení interiéru i vnější oplechování. Problémem se ale ukázala oprava pojezdu a kabeláže a taktéž vybavení interiéru původními sedáky, na což již Kroužek neměl dostatečné finanční prostředky. Další přitěžující okolností byla také probíhající rekonstrukce tramvajové vozovny a s ní související nedostatek volných prostor. Práce na voze se tak v roce 1993 na dlouhých pět let zastavily. Vůz byl poté pouze představen veřejnosti v základním nátěru na nádvoří vozovny u příležitosti stého výročí liberecké MHD v roce 1997. Novým impulzem k dokončení oprav se stal zájem DP města Ústí nad Labem vystavit vůz v rámci oslav stého výročí ústecké MHD v roce 1999 jako připomínku na zdejší tramvajovou dopravu. Práce na voze se tak v roce 1998 opět rozeběhly a to opravou pojezdu ve vlastních, tehdy již rekonstruovaných dílnách, opravou spodku vozu, položením nové podlahy v oddíle a dokončením oprav vnějšího oplechování. Vůz nakonec obdržel nový vnější lak a ve dnech 19. a 20. června byl vystaven ve městě svého původního působení na Mírovém náměstí.
Po návratu do Liberce se začalo s pokládkou nových kabelů trakčního obvodu (již bez obvodu na 24 V), okruhů osvětlení a topení. Práce postupovaly poměrně rychle a tak se nakonec v sobotu 25.září 1999 vůz č.88 poprvé rozjel vlastní silou. Přes obavy členů spolku o správnosti zapojení výzbroje se vše obešlo bez výrazných problému a tak se mohl vůz již v únoru následujícího roku podívat do sousedního Jablonce nad Nisou v rámci oslav sta let tamní MHD, kde byl spolu s trolejovou věžkou vystaven na manipulační koleji na konečné tramvají. Na jaře roku 2000 byly vyrobeny a následně namontovány do oddílu pro cestující nové sedačky odpovídající sedačkám původním. Nakonec podstoupil vůz v srpnu a září téhož roku předepsané zkoušky a dne 19. září 2000 obdržel průkaz způsobi- losti vozidla k občasným jízdám.Při té příležitosti obdržel původní ev. č. 78, neboť provedená oprava odpovídá sta- vu vozu v rozmezí let 1936 – 45.
Své první cestující svezla „Bovera“ poprvé v sobotu 30. září 2000, od následujícího roku se s ní můžeme setkávat v rámci jízd na státní svátky na historické lince č. 1 (původně X) Lidové Sady – Viadukt, či u příležitosti Dne otev- řených dveří ve vozovně. Taktéž může sloužit k objednaným jízdám, např. svatebním.
Aby nedošlo k jejímu opětovnému zchátrání, starají se členové Boveraclubu o vůz i nadále a tak např. na počátku roku 2005 prošla „Bovera“ celkovou opravou, při které byl opraven u externí firmy pojezd, vyměněny podlahy na plošinách či obnoven vnitřní i vnější lak. V následujících letech byly doplněny některé drobné části jako záchytné
řemeny a stolky pod okny. V nejbližší době čeká vůz výměna původních čelních oken a dřevěných rámů oken
bočních, vše ale závisí (jak jinak) na získaných finančních prostředcích. Přejme „Boveře“, aby jí nepotkal stejný osud jako v letech osmdesátých a aby mohla odvést ještě mnoho malých i velkých nadšených cestujících.
Trolejová věž z roku 1899 ev. č. 125 (púvodně JED č. 105)
Trolejová věžka byla vyrobena v roce 1899 firmou Ringhoffer původně jako nákladní vagón pro Jablonecké elektrické dráhy, neboť ty kromě osobní dopravy provozovaly také rozsáhlou nákladní dopravu. Celkem JED vlastnily osm takových vagónů označených čísly G101 až G108.
V letech 1900 – 1950 totiž provozoval jablonecký dopravní podnik kromě osobní dopravy také dopravu nákladní. Pro tyto účely vlastnil ještě dvě elektrické lokomotivy a osm nákladních motorových vozů, které byly uzpůsobeny i pro dopravu poštovních zásilek mezi Jabloncem a nádražní poštou v Rychnově. Přeprava poštovních zásilek byla zrušena v roce 1920, po zrušení nákladní dopravy přešly vozy mezi služební. Kromě těchto vozů vlastnil podnik cca 50 vozů nákladních vlečných různého provedení a určení. Jednalo se vždy o dvounápravové provedení a to v podobě zavřených vozů, vozů vysokostěnných a nízkostěnných nebo oplenů.
Vůz č. 105 byl pravděpodobně roku 1920 přestavěn dosazením pevné montážní plošiny na střechu na vůz pro údržbu troleje, ve 40. letech byla původní plošina nahrazena novou výsuvnou, kterou si vůz udržel dodnes.Po zrušení tramvajové dopravy v Jablonci nad Nisou v roce 1970 byla věžka převedena do Liberce. Původní šedý nátěr vozu byl změněn na zelený, v roce 1977 dostal nové pracovní číslo 125. Počátkem 90. let obdržel současný oranžový nátěr se žlutým pruhem na bocích.Vůz má namontována směrová světla a je vybaven pouze ruční brzdou. V současné době slouží pouze výjimečně v případě nenadálých závad trolejí na těžko přístupných místech meziměstské tramvajové trati. Vlečná trolejová věž ev. č. 125 je nejstarším dochovaným vozidlem na rozchodu 1000 mm v České republice.