logo dpmlj

Překlad

Historické památky

V roce 2012 byly Ministerstvem kultury České republiky zapsány do seznamu Kulturních památak dva unikáty Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Podívejme se na jejich historii.

 Tramvaj typu GTM4 z roku 1929 č. 78 - "Bovera"

 Dodnes dochovaný  ústecký motorový vůz  ev. č. 78 pochází z osmnáctikusové série vozů dodaných do Ústí nad Labem z vagónky  Ringhoffer  v  Praze v  letech  1929 a 1930. Jednalo se  na  svou dobu o  velice moderní a  poměrně luxusně vybavené vozy, které částečně  vycházely z tramvají  dodaných stejnou firmou v roce 1926 do Jablonce nad Nisou. Dřevěná  kostra  skříně  se spodním  železným  rámem  byla  přes čtyři  listové  pružnice umístěna  na samostatném  podvozku se závěsy Peckham. Samostatný podvozek nebyl v té době zcela běžným jevem. To umožňovalo výměnu celého podvozku, např. v rámci oprav, a tím pádem rychlejší návrat vozu do provozu.

Protože tramvaje byly určeny  i pro provoz na meziměstské trati do Chabařovic, byly vybaveny  koženými  sedáky v neobvyklém uspořádání  2+1 (v rozích oddílu  pro cestující  byly sedáky  umístěny  proti sobě), sklápěcími stolky pod okny či  roletkami. Taktéž se vyznačovaly velkými nástupními plošinami s teleskopicky uzavíratelnými vstupními dveřmi. Elektrickou výzbroj dodala  čsl. filiálka firmy  Brown – Boveri  (odtud  tak pochází  pojmenování  vozu Bovera), montována byla v Ústí nad Labem. Ta se skládala ze dvou  trakčních  motorů  GTM4, každý o výkonu 45 kW, jízdního řadiče  (kontroléru)  PNa  s 5 stupni  pro sériové  řazení  motorů, 4 stupni  pro paralelní  řazení a 7 stupni  pro elektrickou brzdu, sadou odporů z litiny, přepínacím válcem mezi střešními odpory a odpory uvnitř vozu a bleskojistkou. Vozy ale postrádaly  kolejnicovou  elektromagnetickou brzdu a proto nemohly jezdit na sklonově  náročné trati do Telnice. Vnitřní osvětlení  vozu zajišťovalo šest žárovko-ých svítidel v oddíle pro cestující, na plošinách se nacházelo po jednom svítidle. Napájena byla  trakčním napětím 600 V. Na čelech vozů se nacházely reflektory se sklopnou krytkou pro koncové světlo. Na střeše vozu  byly  dvě transparentní svítilny  pro označení  číslem  linky, na které se umisťovaly cedule.
Odběr proudu z troleje zajišťoval třmenový sběrač  proudu, tzv. lyra,  který  byl  v roce 1936  nahrazen  pantografem. První série z roku 1929 obdržela  ev. č. 71 – 80, druhá série z roku následující- ho čísla 91 – 98.
Během  provozu v Ústí se vůz č. 78 dočkal, tak jako ostatní, některých úprav. Původní sedáky a stolky byly po roce 1945 demontovány a nahrazeny  podélnými  dřevěnými lavicemi, byla  doplněna směrová světla, později doplněna nízkonapěťovým  okruhem  s  baterií  napájenou  srážecím  odporem. Na plošiny  byly  dosazeny  zástěny za řidiče se sklápěcí sedačkou. V roce 1954 byly vozy první série přečíslovány na řadu 81 – 90, náš vůz tak obdržel nové číslo 88. Provoz vozů v osobní dopravě skončil v roce 1966 v souvislosti se zrušením tratě přes Klíši, většina vozů byla zlikvidována, část přešla mezi vozy služební. Takové štěstí měl i vůz č. 88, který byl v roce 1965 přestavěn na brus. Původní interiér byl demontován,  neboť sem bylo umístěno brousící zařízení a dvě nádrže na vodu pro chlazení obroušených kolejí. Levé dveře na  plošinách ve směru jízdy byly trvale zaslepeny a  byly u nich odstraněny  madla a schůdky. Vůz  obdržel pod okny  přes celou skříň šedivý nátěr s bílým pruhem a červenobílým šrafováním na čelech.
Takto sloužil v Ústí do roku 1969, kdy byl v souvislosti s blížící se likvidací  tamního tramvajového provozu pře- dán Dopravnímu  podniku  města  Liberce. Zde byl po demontáži některých nadbyteč- ných zařízení  (číselné orientace na  střeše,  držáky směrových cedulí,  zásuvek elektri- cké brzdy, topení a osvětlení  vlečných vo- zů) opatřen oranžovým  nátěrem s výstraž- nými  žlutočernými  pruhy na čelech  i bo- cích.  Zde  obdržel  nové  ev. č. 122,  které bylo v roce 1973  v souvislosti s celkovým přečíslováním  pracovních  vozů  změněno na 107. V tomto stavu brousil  koleje až do poloviny osmdesátých  let. Krom toho takésloužil   ke  kropení trati do  Jablonce n. N.  travexem, který zabraňoval  zarůstá- ní trati trávou, nebo k posunu  nepojízdných  vozů ve vozovně. Jeho celkový  stav se však  díky absenci oprav a postáváním  na nádvoří vozovny pod širým nebem zhoršoval, takže se nad ním v polovině 80. let vznášela  hrozba fyzické  likvidace, neboť v té době panoval v Liberci naprostý nezájem o uchování  historických vozidel. Změna k  lepšímu nastala na počát- ku jubilejního roku 1987, kdy vznikl při  ČSVTS  DP města Liberce  Kroužek přátel městské dopravy,  předchůdce dnešního Boveraclubu, který se rozhodl připomenout  90.výročí  tehdy skomírající  tramvajové dopravy v Liberci a při té příležitosti opravit kolejový brus do vystavovatelného stavu.
Pro účely oslav obdržel vůz  během sobotních  brigád  svůj  původní červenobílý nátěr a ústecké číslo 88. Protože ale stále ještě sloužil jako brus, nebyl uzpůsoben pro provoz s cestujícími a tak byl  jen vystaven ve Fügnerově ulici a několikrát  propagačně projel  trať  Lidové Sady – Vápenka. V závěru 80. let se poté přistoupilo k celkové opravě vozu,  jehož  hlavně elektrická výzbroj  byla díky zatékání do skříně v katastrofálním stavu. Brousící  zařízení  bylo demontováno a ve spolupráci s panem L. Kyselou z muzea  MHD Praha  Střešovice byla  zhotovena základní doku- mentace elektrické výzbroje.
V  interiéru  byly  odstra- něny původní nátěry, ko- vové díly vyčištěny a no- vě pochromovány. Odpo- ry, kontroléry, hlavní vy- pínače  a  bleskojistka se opravili v Ústředních díl- nách   DP   hl. m.  Prahy. Původní kabeláž byla de- montována a bylo potře- ba  položit  kabely  nové. Taktéž střecha prošla cel- kovou  opravou,   při  níž došlo  k opravě stropních kružin a položení nového plátěného potahu. Dřevě- né střešní rámy pro odpo- ry a pantograf byly vyro- beny   nové.  Vstupní   a oddílové dveře se podaři- lo opravit  za pomoci původních dílů odebraných z dochovaných  skříní  původních  ústeckých  vozů ev. č. 90 a 98. Postupně bylo opraveno dřevěné obložení interiéru i vnější oplechování. Problémem se ale ukázala oprava pojezdu a kabeláže a taktéž vybavení interiéru původními sedáky, na což již Kroužek neměl dostatečné finanční prostředky. Další  přitěžující  okolností byla  také probíhající  rekonstrukce tramvajové  vozovny a s ní  související  nedostatek volných prostor. Práce na voze se tak  v roce 1993  na  dlouhých pět  let  zastavily. Vůz  byl poté pouze představen veřejnosti  v základním nátěru na nádvoří vozovny u příležitosti stého výročí liberecké MHD v roce 1997. Novým  impulzem k dokončení oprav se stal zájem  DP města  Ústí nad Labem  vystavit  vůz v rámci oslav stého výročí  ústecké MHD v roce 1999  jako připomínku  na zdejší  tramvajovou  dopravu. Práce  na voze se tak  v roce 1998 opět rozeběhly a to opravou pojezdu ve vlastních, tehdy  již rekonstruovaných dílnách, opravou spodku vozu, položením nové podlahy v oddíle a dokončením oprav vnějšího oplechování. Vůz nakonec obdržel nový vnější lak a ve dnech 19. a 20. června byl vystaven ve městě svého původního působení na Mírovém náměstí.
Po návratu do Liberce se začalo s pokládkou  nových  kabelů  trakčního obvodu (již bez obvodu  na  24 V), okruhů  osvětlení a topení. Práce  postupovaly  poměrně rychle a tak se nakonec v sobotu 25.září 1999 vůz č.88 poprvé rozjel vlastní silou. Přes obavy členů spolku o správnosti zapojení výzbroje se vše obešlo bez výrazných problému a tak se mohl  vůz  již v únoru následujícího  roku podívat do sousedního  Jablonce nad Nisou v rámci oslav sta let tamní  MHD, kde byl  spolu s trolejovou věžkou  vystaven na manipulační  koleji na konečné tramvají. Na  jaře roku 2000 byly  vyrobeny a následně namontovány do oddílu  pro cestující  nové sedačky odpovídající  sedačkám  původním. Nakonec podstoupil vůz v srpnu a září téhož roku předepsané zkoušky a dne 19. září 2000 obdržel  průkaz způsobi- losti vozidla k občasným jízdám.Při té příležitosti obdržel původní ev. č. 78, neboť provedená oprava odpovídá sta- vu vozu v rozmezí let 1936 – 45.
Své první cestující svezla „Bovera“ poprvé v sobotu 30. září 2000, od následujícího roku se s ní můžeme setkávat v rámci jízd na státní svátky na historické lince č. 1 (původně X) Lidové Sady – Viadukt, či u příležitosti Dne otev- řených dveří ve vozovně. Taktéž může sloužit k objednaným jízdám, např. svatebním.
Aby nedošlo k jejímu opětovnému zchátrání, starají se členové Boveraclubu o vůz i nadále a tak např. na počátku roku 2005 prošla „Bovera“ celkovou opravou, při které byl opraven u externí firmy  pojezd, vyměněny  podlahy na plošinách či obnoven vnitřní i vnější lak. V následujících  letech byly doplněny  některé drobné části  jako záchytné
řemeny a stolky  pod okny. V nejbližší  době čeká  vůz  výměna  původních  čelních oken a dřevěných  rámů  oken
bočních, vše ale závisí (jak jinak) na získaných finančních prostředcích. Přejme „Boveře“, aby jí  nepotkal stejný osud jako v letech osmdesátých a aby mohla odvést ještě mnoho malých i velkých nadšených cestujících.

Trolejová věž z roku 1899 ev. č. 125 (púvodně JED č. 105)

Trolejová věžka byla vyrobena v roce 1899 firmou Ringhoffer původně jako nákladní vagón pro Jablonecké elektrické dráhy, neboť ty kromě osobní dopravy provozovaly také rozsáhlou nákladní dopravu. Celkem JED vlastnily osm takových vagónů označených čísly G101 až G108.

V letech 1900 – 1950 totiž provozoval jablonecký dopravní podnik kromě osobní dopravy také dopravu nákladní. Pro tyto účely vlastnil ještě dvě elektrické lokomotivy a osm nákladních motorových vozů, které byly uzpůsobeny i pro dopravu poštovních zásilek mezi Jabloncem a nádražní poštou v Rychnově. Přeprava poštovních zásilek byla zrušena v roce 1920, po zrušení nákladní dopravy přešly vozy mezi služební. Kromě těchto vozů vlastnil podnik cca 50 vozů nákladních vlečných různého provedení a určení. Jednalo se vždy o dvounápravové provedení a to v podobě zavřených vozů, vozů vysokostěnných a nízkostěnných nebo oplenů.
Vůz č. 105 byl pravděpodobně roku 1920  přestavěn dosazením pevné montážní plošiny na střechu na vůz pro údržbu troleje, ve 40. letech byla původní plošina nahrazena novou výsuvnou, kterou si vůz udržel dodnes.Po zrušení tramvajové dopravy v Jablonci nad Nisou v roce 1970 byla věžka převedena do Liberce. Původní šedý nátěr vozu byl změněn na zelený, v roce 1977  dostal nové pracovní číslo 125. Počátkem 90. let obdržel současný oranžový nátěr se žlutým pruhem na bocích.Vůz má namontována směrová světla a je vybaven pouze ruční brzdou. V současné době slouží pouze výjimečně v případě nenadálých závad trolejí na těžko přístupných místech meziměstské tramvajové trati. Vlečná trolejová věž ev. č. 125 je nejstarším dochovaným vozidlem na rozchodu 1000 mm v České republice.

Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a. s..           Tvorba www stránek a SEO optimalizace Liberec